Domů

Zásady péče o lesní chráněná území

Výchozí dokumenty:

 

Péče o lesní maloplošná zvláště chráněná území stojí na základním rozhodnutí, jakým směrem se má (může) vývoj lesních ekosystémů ubírat. Teprve od tohoto základního rozhodnutí se odvíjí aplikace rámcových směrnic hospodaření (ať už v souladu s OPRL, Míchalem, Petříčkem a kol., (1999) Průšou (2001), aj.).
Základní premisou by mělo být, že již vyhlášením ZCHÚ je zachování předmětu ochrany prvořadým společenským zájmem na daném území. Na druhé straně je toto rozhodování často ovlivněno požadavky vlastníků na náhradu újmy z hospodaření.
Předmět a cíl ochrany je však často v přímém rozporu s materialistickými nároky vlastníků, konzervativními lesnickými postoji či obecně rozšířeným  nepraktickým a neodborným  postojem společnosti k ochraně přírody.  Dalším problémem mohou být sociální překážky, přírodní překážky (antropicky víceméně ovlivněné) – prostorové rozmístění porostů, jejich zdravotní stav, celkový stav ochranného pásma apod.
Návrh způsobu managementu tedy nelze paušalizovat, je specifický pro každou lokalitu. Závisí právě na vyřešení střetu významnosti předmětu ochrany s antagonistickými tlaky. Rozhodčím nástrojem tu není ani tak postava zpracovatele plánu péče, ale uvědomění, odbornost,  postavení a přístup orgánu státní správy.
Základním rozhodnutím je  tedy  volba nezbytnosti a intenzity  ovlivňování či využívání přírodních procesů hospodářskými zásahy. Výsledkem jsou následující možnosti managementu (a jejich kombinace na ploše ZCHÚ a ochranného pásma).
  • Bezzásahový režim
  • Řízený management
  • Extenzivní x intenzivní x kombinace
  • Běžné lesní hospodaření
  • Rozhodnutí o zachování x zrušení ZCHÚ

 

Na fungování (chráněného) lesního ekosystému má samozřejmě vliv i jeho rozloha. Obecně se uvádí, že minimální plocha nezbytná pro zajištění autoregulačních procesů činí u lesních ekosystémů 50 (příp. 100) ha. Nelze si však představovat, že tuto rozlohu musí mít předmět ochrany. Spíš by se mělo jednat o souvislou plochu lesních porostů s nejhůře přírodě blízkou dřevinnou skladbou a plošnou diverzifikací prostorové porostní struktury. V takovém případě je předmět ochrany součástí komplexu, který  svojí texturou do určité míry blíží přirozené textuře lesních porostů v podmínkách České republiky. Z hlediska péče je žádoucí aby se porost, který je předmětem ochrany pokud možno nenacházel  u kraje tohoto komplexu. Na základě tohoto principu je zřejmý význam ochranného pásma zvláště chráněných území. Dosud jim není věnována velká pozornost ani mezi výzkumníky ani při zpracovávání plánů péče a následné realizaci.

 

Hlavní opatření přírodě blízkého hospodaření v lesích m-ZCHÚ.

  • přirozená obnova
  • podpora prostorové a věkové diferenciace
  • odstraňování nepůvodních dřevin
  • maloplošné a podrostní způsoby hospodaření
  • podpora vtroušených dřevin přirozené druhové skladby – klen, mléč, třešeň,
  • respektování ochranného pásma
  • zajištění ochrany přirozeného zmlazení
  • ponechávání stromů k zetlení

 

Ukázky plánů péče naleznete zde.

Odkaz na speciální část lesních MZCHÚ

Odkaz na technická opatření lesních MZCHÚ