Příklady péče o lesní maloplošná zvláště chráněná území

..

Vývoj koncepce managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany

(Zdroj: Buček in Simon et al: Strategie managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy.2010)

V souvislosti s úvahami o koncepci strategie managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany je účelné shrnout vývoj názorů a přístupů k péči lesní chráněná území v České republice. Územní ochrana přírody je považována právem za nejvyšší formu ochrany přírody, neboť v určitém územním celku se intenzivně prosazuje komplexní ochrana jako vůdčí princip (ČEŘOVSKÝ 1989). Teorie a praxe péče o chráněná území přírody se vyvíjela ve dvou základních etapách – od  staršího pojetí statického k dynamickému pojetí, které se začalo rozvíjet zhruba od poloviny 20. století (PETŘÍČEK 1999).

Ve statickém, konzervačním pojetí byl ochranný režim zaměřen na udržení stavu chráněného území vyloučením hospodářských a jakýchkoli jiných zásahů.

Dynamické pojetí péče se vyznačuje aktivní péčí o chráněná území. Toto pojetí dlouhodobě prosazoval prof. Alois Zlatník (1902-1979), zakladatel československé geobiocenologie a průkopník moderní koncepce ochrany přírody na vědeckých základech. První náznak dynamického pojetí péče o lesní rezervace formuloval již ve 30. letech 20. století, kdy rozdělil lesní rezervace na úplné („kde lidská ruka nikdy nezasáhne“) a částečné, kde „povolení zásahu je individuelní podle účelu reservace a podle potřeb užitku“ (ZLATNÍK 1938). Kategorizaci lesních chráněných území prof. A. Zlatník dále rozpracovával a upřesňoval. Vymezoval rezervace „částečné čili řízené“, jejichž ochrana spočívá v určité regulaci využití, zaměřené na ochranu určitých objektů a rezervace geobiocenologické, kde předmětem ochrany je celá lesní geobiocenóza. V souladu s dynamickým pojetím péče zdůrazňuje, že pojem geobiocenologické rezervace není totožný s dřívějším pojmem přísné čili úplné rezervace. Geobiocenologická rezervace musí být vyloučena z hospodaření, ale nemusí být vždy ponechána bez zásahů (ZLATNÍK 1968). Rozlišuje tedy geobiocenologické rezervace, které mohou být ponechány samovolným přírodním proměnám a rezervace, které budou vyžadovat úpravy až do jejich navedení na některou fázi, obdobnou procesu přírodní proměny (ZLATNÍK 1981).

Reálné výsledky aktivní ochrany a péče o geobiocenologické rezervace, vyžadující úpravy, lze dokumentovat v lesních rezervacích na území Školního lesního podniku Mendelovy univerzity ve Křtinách, jejichž  vznik prof. A. Zlatník inicioval (ZLATNÍK 1959). Síť lesních rezervací zde tvoří 20 chráněných území s celkovou plochou 840 ha (8% výměry ŠLP).. Všechny rezervace byly navrhovány jako upravované. K navození přirozených vývojových procesů dochází především postupným odstraňováním nepůvodních druhů dřevin, neodpovídajících přirozené dřevinné skladbě typů geobiocenóz zastoupených v rezervacích. Po půlstoletí existence rezervací začínají znatelně postupovat procesy přírodní proměny lesních biocenóz a většina rezervací dosáhla vysokého stupně hodnocení současného stavu (SVÁTEK 2006). Zlatníkův průkopnický přístup k tvorbě sítě lesních rezervací a promyšlené pojetí péče o geobiocenologické rezervace významně ovlivnily způsob péče o lesní rezervace v tehdejším Československu a tvoří dodnes nepominutelný vědecký základ úvah o strategii managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany.

Příklady plánů péče

Lužní lesy - péče o přírodní rezervaci Kolébky

Bučiny - péče o přírodní památku Ocásek

Jedlové bučiny - péče o přírodní rezervaci Selský les

Reliktní bory- péče o přírodní rezervaci Borek u Velhartic

.

.

BUČEK, A. (2010): Biogeografické a geobiocenologické rámce strategie managementu. In: Simon J. et al.: Strategie managementu lesních území se zvláštním statutem ochrany. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. s. 92-106

Odkaz na obecnou část lesních MZCHÚ

Odkaz na technická opatření lesních MZCHÚ