Legislativa

 

Legislativní zajištění správy a péče o chráněná území - zásady managementu území, vyžadujících zvýšenou péči a ochranu  - ochrana krajinných území (segmentů krajiny) v České republice – obecná, zvláštní, územní, a druhová.)

 

Základní legislativní zajištění – zákony

 

1) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Zákon má za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitosti forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství (Směrnice Rady 92/43/EHS a Směrnice Rady 79/409/EHS) v České republice soustavu Natura 2000; přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry.

---

 

Zvláštní územní ochrana přírody a krajiny se zajišťuje ochranou a vytvářením sítě zvláště chráněných území (ZCHÚ), která se obecně dělí na velkoplošná (kategorie „národní park“ a „chráněná krajinná oblast“), a maloplošná, obsahující kategorie národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památka (NPP) a přírodní památka (PP).

 

Základní pojmy ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny – hlava první § 3

 

a) územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability,

 

b) významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata (písmeno f),

 

c) planě rostoucí rostlina (dále jen "rostlina") je jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Rostlinou jsou všechny její podzemní i nadzemní části,

 

d) volně žijící živočich (dále jen "živočich") je jedinec živočišných druhů, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně, a to i v případě jeho chovu v zajetí, nestanoví-li tento zákon jinak. Živočichem jsou všechna vývojová stádia příslušející k danému druhu,

 

e) živočišný nebo rostlinný druh je rovněž systematická jednotka nižšího řádu,

 

f) zvláště chráněná část přírody je velmi významná nebo jedinečná část živé či neživé přírody; může jí být část krajiny, geologický útvar, strom, živočich, rostlina a nerost, vyhlášený ke zvláštní ochraně státním orgánem podle části třetí nebo čtvrté tohoto zákona,

 

g) dřevina rostoucí mimo les (dále jen "dřevina") je strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond,1)

 

h) paleontologický nález je věc, která je významným dokladem nebo pozůstatkem života v geologické minulosti a jeho vývoje do současnosti,

 

i) biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů,

 

j) ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase,

 

k) krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.

 

Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se dle stupně jejich ohrožení člení na:

 

a) kriticky ohrožené,

 

b) silně ohrožené,

 

c) ohrožené.

 

Seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle odstavců 1 a 2 stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem (vyhláška č. 395/1992 Sb., k zákonu o ochraně přírody a krajiny).

 

Národní parky - rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam, lze vyhlásit za národní parky.

 

Chráněné krajinné oblasti - rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné krajinné oblasti.

 

Národní přírodní rezervace - menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky.

 

Přírodní rezervace - menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky.

 

Národní přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky.

 

Přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky.

 

Ochranná pásma zvláště chráněných území - je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který zvláště chráněné území vyhlásil, a to stejným způsobem. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků, změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

 

Plány péče o vybraná zvláště chráněná území - vývoj přírodních poměrů v národních přírodních rezervacích, přírodních rezervacích, případně v národních přírodních památkách a přírodních památkách a jejich ochranných pásmech se usměrňuje na základě plánů péče. Tyto plány obsahují pokyny pro regulaci přirozeného vývoje a lidských činností, zejména pro provádění praktických zásahů v příslušných zvláště chráněných částech přírody. Plány péče schvaluje orgán ochrany přírody zpravidla na období deseti let. Jsou využívány jako závazný podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů, zejména pro lesní hospodářské plány a územně plánovací dokumentace. Podrobnosti o náležitostech plánů péče může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

 

Smluvní ochrana některých zvláště chráněných částí přírody - přírodní rezervace, přírodní památky a památné stromy (§ 46) včetně jejich ochranných pásem mohou orgány ochrany přírody zřizovat též na základě písemné dohody o ochranných podmínkách uzavřené mezi orgánem oprávněným k jejich vyhlášení a vlastníkem dotčeného pozemku za předpokladu, že takto zřízená ochrana bude k pozemku vázána trvale formou věcného břemene.

 

Památné stromy a jejich ochranná pásma - mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy. Památné stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji; jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil. Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace. Zrušit ochranu památného stromu může orgán ochrany přírody jen z důvodu, pro který lze udělit výjimku.

 

Přírodní park - rozsahem větší území zřízené k ochraně krajinného rázu s významnými estetickými=krajinářskými, kulturně-historickými a přírodními hodnotami (ekosystémy přirozené, polopřirozené i přírodě vzdálené), které nejsou chráněny dle jiného paragrafu Zákona; obsahuje MZCHÚ.

 

Přechodně chráněná plocha - vyhlašuje se na omezenou dobu (2 roky) pro území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných druhů, nerostů, paleontologických nálezů; z důvodů vědeckých, studijních (dříve: přechodně chráněná studijní plocha) či informačních; posléze možno přehlásit za MZCHÚ.

 

Ptačí oblast – území patřící do systému Natura 2000 s vyšší ptačí diverzitou, možnostmi hnízdění a potravní nabídkou, souvislost se Směrnicí Rady evropského společenství 79/409 EHS.

Orgány ochrany přírody

ze zákona o ochraně přírody a krajiny - jsou:

 

a) obecní úřady,

 

b) pověřené obecní úřady,

 

c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,

 

d) krajské úřady,

 

e) správy národních parků a chráněných krajinných oblastí,

 

f) Česká inspekce životního prostředí, dle zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa

 

g) ministerstvo životního prostředí,

 

h) újezdní úřady, Ministerstvo obrany.

 

Stráž přírody - ustanovují Krajské úřady a správy, zejména z řad dobrovolných pracovníků. Posláním stráže přírody je kontrola dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny. Skládá se ze strážců a zpravodajů, které jmenuje a odvolává územně příslušný ustanovující úřad.

 

Státní dozor v ochraně přírody tvoří Krajské úřady a správy, jež dozírají, zda:

 

- v obvodu jejich působnosti nedochází k ohrožování zájmů ochrany přírody a krajiny,

 

- je dodržován zákon o ochraně přírody a krajiny a prováděcí předpisy (např. zajišťovány ochranné  podmínky  zvláště  chráněných částí přírody a dodržována ochrana významných krajinných prvků a opatření k obnově systému ekologické stability.

 

Vrchním dozorem je pověřeno Ministerstvo životního prostředí.

 

2) Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a o její působnosti v ochraně lesa

Zákonem se zřizuje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) jako orgán státní správy podřízený Ministerstvu životního prostředí. Inspekce dozírá na dodržování ustanovení zvláštních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí, právnickými a fyzickými osobami. Inspekce zjišťuje nedostatky a škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí, jejich příčiny a osoby odpovědné za jejich vznik a trvání. Inspekce může ukládat pokuty ve správním zřízení. Webové stránky ČIŽP na: www.cizp.cz. Na těchto stránkách je také uveden základní přehled právních norem v oblasti ochrany přírody, v rámci kterých plní své povinnosti (službu) ČIŽP. Adresa zde: http://www.cizp.cz/Pravni-normy/Ochrana-prirody

 

 

3) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky

 

Zákon zřizuje Státní fond životního prostředí České republiky (SFŽP ČR) jako tzv. jinou státní organizaci, jejíž činnost je upravena statutem. Upravuje orgány fondu a vyjmenovává zdroje příjmů fondu a rámcově také akce a činnosti, na které lze prostředky fondu použít. Webové stránky: https://www.sfzp.cz/.

 

SFŽP ČR má ve své hlavní odpovědnosti Operační program Životního prostředí (Operační program Životní prostředí nabízí v letech 2007 - 2013 z Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj téměř 5 miliard euro. Objemem financí - 18,4 % všech prostředků určených z fondů EU pro ČR - se jedná o druhý největší český operační program.)

 

 

4) Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí

 

Zákon vymezuje základní pojmy a stanový základní zásady ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů; vychází přitom z principu trvale udržitelného rozvoje.

 

Zákon obsahuje důležitý termín: EKOLOGICKÁ ÚJMA - „Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti.“

 

Při vzniku ekologické újmy se v prvé řadě rozhoduje, zda k ní vůbec došlo. Dojít k ekologické újmě může například na mimoprodukčních (celospolečenských) funkcí lesa (dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích).

 

Pro výpočet/stanovení ekologické újmy škody ekologické, není vydána v současné době legislativní norma, neboť prováděcí vyhláška ke zmíněnému zákonu dosud „nespatřila světlo světa“. V této oblasti v České republice existuje několik metodik, resp. autorů, kteří se pokusili tuto složitou problematiku vědecky analyzovat a následně zpracovat do podoby pro znalce „uchopitelné“ a použitelné MATĚJÍČEK (In ALEXANDR 2010) a ALEXANDR (2010).

 

Orgány EU na toto téma zareagovaly v r. 2004, směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/ES o environmentální odpovědnosti, jejímž předmětem jsou chráněné druhy a přírodní stanoviště (vč. vody, půdy a), a tedy škody na nich. Patří sem též škody - na vodách, půdě, chráněných druzích, či přírodních stanovištích - způsobené vzduchem nesenými částicemi. Škody musí být měřitelné. Zásadním pravidlem směrnice je, že znečišťovatel platí.

 

Environmentální (ekologická újma) dle návrhů směrnice EP a Rady o ekologické odpovědnosti znamená újmu na:

 

• biodiverzitě,
• pozemcích,
• vodních zdrojích

 

 

Do našeho právního řádu se výše zmíněné přístupy a směrnice promítají v zákoně č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Pro komplexnost definice ekologické újmy dle tohoto zákona a jeho § 2 Základní pojmy, cituji: „Pro účely tohoto zákona se rozumí a) ekologickou újmou nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo“ konec citace.

 

Zákon samozřejmě uvádí, jakých přírodních zdrojů se změny dotýkají, tj.:

 

• chráněných druhů volně žijících živočichů
• planě rostoucích rostlin
• přírodních stanovišť
• podzemních nebo povrchových vod, včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod
• půdy (ALEXANDR, 2010).

 

Zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko

 

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivu na životní prostředí)

 

Zákon v souladu s právem Evropských společenství (Směrnice Rady 85/337/EHS, Směrnice EP a Rady 2001/42/ES a další) upravuje posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví a postup fyzických osob, právnických osob, správních úřadů a územní samosprávných celků a krajů při tomto posuzování s tím, posuzování vlivů na životní prostředí podléhají zákonem vymezené záměry a koncepce, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí.  Účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů, a přispět tak k udržitelnému rozvoji společnosti. Posuzují se vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky, vymezené zvláštními právními předpisy a jejich vzájemné působnosti a souvislostí.

 

Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy); Změna: 444/2005 Sb., a 346/2009 Sb.

 

Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů

 

Zákon zapracovává příslušný předpis Evropských společenství(Směrnice EP a Rady 2004/35/ES a 2006/21/ES) a upravuje práva a povinnosti osob při předcházení ekologické újmě a při její nápravě, došlo-li k ní nebo hrozí-li bezprostředně na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, na přírodních stanovištích vymezených zákonem, na vodě nebo půdě, a výkon státní správy v oblasti této prevence.

 

Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany

 

Nařízení vlády č. 164/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Podyjí a stanoví podmínky jeho ochrany

 

Nařízení vlády č. 165/1991 Sb., kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany

 

Nařízení vlády č. 51/2005 Sb., kterým se stanoví druhy a počet ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti

 

Nařízení vlády č.132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit

 

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

 

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 468/2002 Sb., o autorizovaných osobách podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

 

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s vyhlášením soustavy NATURA 2000

 

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 432/2005 Sb., kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením lesního hospodářství, vzor a náležitosti uplatnění nároku

 

Vyhláška stanoví podmínky poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením lesního hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku a způsob určení výše náhrady v případech, kde není stanoven zvláštním právním předpisem za omezení lesního hospodaření, které vzniklo v důsledku ponechání lesa nebo jeho části samovolnému vývoji, změny skladby dřevin lesního porostu, ponechání ležícího dříví po těžbě v porostu apod.

 

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci území chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

 

Sdělení Ministerstva životního prostředí č. 81/2008 Sb., č.82/2008 Sb., a č.66/2009 Sb., o evropsky významných lokalitách, které byly zařazeny do evropského seznamu