Historie ústavu

Ústav tvorby a ochrany byl založen jako „Ústav inženýrských staveb lesnických“ již při vzniku Lesnické fakulty v roce 1924. Pod různými názvovými synonymy prochází celou pracovní historií univerzity. Je spojen s významnými vědeckými a pedagogickými osobnostmi (Prof. Müller, Prof. Skatula, Prof. Riedl, Prof. Beneš, Prof. Volný, Prof. Krešl a další).

Počátky poválečného vývoje 50. let (Prof. Skatula) jsou spojeny s filozofií zásadních technických vstupů do lesního hospodářství. Tato filozofie dominovala i v celospolečenském měřítku ve strategii rozhodující antropocentrické účelovosti. Ústav „Inženýrských staveb lesnických“ existuje v této podobě až do roku 1963. Již realizované vazby na krajinné prostředí v práci ústavu jsou nezapomenutelným dílem osobnosti Prof. Skatuly.

60. léta znamenají výrazný filozofický i vědecký posun ve vztahu k lesům a krajině. Krajinné prostředí nabývá synergických rozměrů, prosazují se ekologické a biologické poznatky a nezbytnost jejich biotechnických aplikací. V roce 1963 se ústav rozděluje na dva samostatné ústavy: Ústav lesnických staveb (vedoucí Doc. Beneš) a Ústav lesnických meliorací a hrazení bystřin (vedoucí Prof. Riedl).

Nezbytnost provázanosti krajinné a lesnické biotechniky bez jednostranné účelovosti vede mj. po roce 1968 k opětovnému spojení do společného pracoviště „Katedra lesnických staveb a meliorací“ (vedoucí Prof. Beneš). Řada let lesnické stavební konjunktury je spojena s činností Ministerstva lesního a vodního hospodářství, podniků státních lesů, jejich projekčními složkami a stavebními závody.

Konec 60. , resp. začátek 70. let 20. století vede k velkému rozmachu odborností ochrany a tvorby krajiny a ochrany přírody. Jednostranná technická účelovost je odmítána, rostou tendence komplexních krajinných opatření.

Na Katedře lesnických staveb a meliorací se vytvářejí samostatné odbornosti a specializace „lesnické meliorace“ a „tvorba a ochrana krajiny“. Roste počet vědeckých záměrů a projektů, jsou realizovány nové studijní programy a specializace:

1966 – 1968 studijní směr LI „Lesnické stavby, meliorace a hrazení bystřin

1969 – 1971 studijní specializace „Tvorba a ochrana krajiny“

1967 + komplexní předmět „Tvorba a ochrana krajiny“

1973 – 1975 postgraduální studium „Ochrana a tvorba krajiny“

1979 – 1985 stud. zaměření „Ochrana a tvorba přírodního prostředí“

1986 – 1990 stud. zaměření „Tvorba a ochrana krajiny“

1991 – 1995 stud. zaměření „Krajinně ekologické“ „Krajinný management a pozemkové úpravy“

1995 – 1997 stud. zaměření „Péče o přírodu, krajinu a územní plánování“ „Biotechnické stavby v krajině“

1997 + nový studijní obor = studijní program „Krajinné inženýrství“ (garantem je Ústav lesnických staveb a meliorací).

Tento trend stále narůstá a stavební činnosti v krajině a lesích jsou limitovány ekologickými a biologickými vstupy. Péčí profesorů Riedla, Volného, Krešla, Zlatníka je na fakultě již v 60. a 70. letech iniciován vznik synergického ústavu „tvorby a ochrany krajiny“.

V roce 1986, příchodem rektora Baruše, je zcela zpochybněna samostatná existence lesnických staveb a meliorací a ústav je rozdělen. Odbornosti „krajinné“ jsou převedeny na „Ochranu lesů“ a „stavebně-technické“ na „Lesnickou mechanizaci“.

Po roce 1989 dochází ke zrušení Ministerstva lesního a vodního hospodářství, podniků státních lesů, zrušení projekčních složek a stavebních závodů. Projekční a stavební činnost v krajině a lesích přechází do dodavatelské sféry.



Vědecká a odborná nezbytnost a životaschopnost specializovaných krajinných a stavebně-technických činností v ekosystémových vazbách vedla ke znovu spojení rozdělených částí ústavu (leden 1993) do formy Ústavu lesnických staveb a meliorací. Organizace ústavu nebyla oficiálně specifikována, interně i veřejně jsou však respektovány interakční odbornosti „krajinné stavitelství“, „voda v krajině“ a „management funkcí krajiny“. V roce 2005 dostává ústav název Ústav tvorby a ochrany krajiny

Stávající odborná synergie je v oblasti vědního oboru i studijních programů v organickém kontextu evropských i národních rozvojových koncepcí.