Metodické přístupy posuzování vlivu na krajinný ráz

I. METODIKA "VOREL"

VOREL, I. a kol. (2004): Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. Nakladatelství Naděžda Skleničková. Praha
- propracovaný komplexní materiál, který se snaží o maximální objektivizaci postupů při hodnocení vlivů záměrů na krajinný ráz

Základní pojmy

• krajinný ráz je dán přírodní, kulturní a historickou charakteristikou určitého místa nebo oblasti, resp. vnímatelnými znaky a hodnotami těchto charakteristik

• charakteristika KR je dána druhem a uspořádáním krajinných složek, prvků a jevů  nebo jejich souborů, které se podílejí na vzniku rázu krajiny; jedná se o charakteristiky přírodní, kulturní a historické, které vnímáme jakou soubor typických znaků

• kulturní charakteristika KR je dána způsobem využívání přírodních zdrojů člověkem a stopami, které v krajině zanechal

• přírodní charakteristika KR zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami (geologické, geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry, aktuální stav ekosystémů)

• harmonické měřítko krajiny vyjadřuje takové členění krajiny, které odpovídá harmonickému vztahu činností člověka a přírodního prostředí;z hlediska fyzických vlastností krajiny se jedná o soulad měřítka celku a měřítka jednotlivých prvků

• harmonické vztahy v krajině vyjadřují soulad činností člověka a přírodního prostředí (absence rušivých jevů), udržitelnost užívání krajiny a harmonický soulad jednotlivých prvků krajinné scény

• místo KR je část krajiny relativně homogenní z hlediska přírodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného rázu. Je nejmenším hodnoceným prostorem; jedná se zpravidla o vizuálně vymezený krajinný prostor který je pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť, nebo o území typické díky své výrazné charakterové odlišnosti

• oblast KR je krajinný celek s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou odrážející se v souboru jejích typických znaků, který se výrazně liší od jiného celku ve všech charakteristikách či v některé z nich a který zahrnuje více míst krajinného rázu

• estetická hodnota krajiny je vyjádřením přírodních a kulturních hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině; předpokladem vzniku estetické hodnoty jsou subjektivní vlastnosti pozorovatele, objektivní okolnosti pozorování a objektivní vlastnosti krajiny (skladba a formy prostorů, konfigurace prvků, struktura složek)

• činnost snižující estetickou a přírodní hodnotu krajinného rázu oblasti či místa je taková činnost, která natolik naruší specifické znaky a hodnoty oblasti či místa, že změní význam a obsah nebo projev jednotlivých charakteristik

Cíle metodického postupu posouzení zásahu do  krajinného rázu
Problematika krajinného rázu  zahrnuje  i málo exaktní pojmy a nekvantifikovatelné hodnoty, což umožňuje použití různého úhlu pohledu na problém a snižuje tak objektivitu hodnocení. Metodický postup proto zavádí postupy, které využívají metod, používaných v architektonické a krajinářské kompozici, využívá standardizovaných kroků hodnocení a objektivizovaných, všeobecně přijímaných soudů.
Úkolem metodického postupu je sjednocení způsobů posouzení vlivu konkrétního záměru na krajinný ráz a vytvoření  maximálně standardizovaného postupu.

Princip metody

• rozložení hodnocení a posuzování  na dílčí, samostatně řešitelné kroky

• jednotlivými kroky, ve kterých je vždy transparentním způsobem vyjádřen výsledek, se do značné míry eliminuje subjektivita hodnocení a navíc vzniká určitý prostor k diskusi

• nepřesnosti a odchylky, vyplývající z více či méně subjektivních pohledů, se do značné míry mohou tak vyrovnávat

• prostorová a charakterová diferenciace krajiny – vymezení zřetelně odlišných charakterově homogenních částí krajiny.

Diferenciace se provádí  u oblastí krajinného rázu s ohledem na přírodní podmínky (terénní morfologii, charakter vegetačního krytu, klima) a způsob organizace a využívání území (charakter osídlení a dalších stop kultivace krajiny) v historických souvislostech.
Při vymezení míst krajinného rázu se  bere v úvahu  především prostorové vymezení (ohraničení) a stejnorodost krajinné scény.

Postup má tři etapy :

1. Vymezení hodnoceného území (dotčený krajinný prostor)

Vymezení dotčeného krajinného prostoru na základě vlastností posuzovaného záměru (stavby) obsahuje tyto procesy:

• Popis navrhovaného záměru (stavby nebo využití území) – rozbor záměru z hlediska možných fyzických a vizuálních vlivů na ráz krajiny.

• Vymezení dotčeného krajinného prostoru (DoKP) pomocí okruhu potenciální viditelnosti a pomocí vizuálních bariér.

2. Hodnocení krajinného rázu dané oblasti a místa

slouží k popsání znaků krajinného rázu dané oblasti nebo místa a obsahuje tyto procesy:

• Vymezení oblastí a míst krajinného rázu - obecnou charakteristiku širšího území (oblasti krajinného rázu) a jeho zařazení do krajinných souvislostí (biogeografie, geomorfologie, vegetační kryt, osídlení, kultura, historie), vymezení jednotlivých míst KR v dotčeném krajinném prostoru. Místa krajinného rázu se vymezují pouze v rámci DoKP.

• Identifikaci znaků přírodní, kulturní a historické charakteristiky krajinného rázu v místech krajinného rázu a klasifikaci identifikovaných znaků. Identifikace a vyhodnocení znaků a taktéž další vyhodnocení se provádí pro každé místo krajinného rázu zvlášť.

3. Posouzení zásahu do krajinného rázu
Posuzování hodnotí míru a únosnost změn, které daný záměr může v daném místě způsobit.
Obsahuje:

• míry vlivu navrhovaného záměru na identifikované znaky a hodnoty,

• určení únosnosti zjištěné míry vlivu z hlediska rázovitosti daného místa.

Výstupy posouzení

Posouzení  má formu textového elaborátu, doplněného podle potřeby grafickou dokumentací (mapová schémata, kartogramy, dokumentace historického stavu).

Výstupem posouzení je závěr, ve kterém se konstatuje míra zásahů navrhovaného záměru do významných znaků krajinného rázu odvozených od:

• přírodní, kulturní nebo historické charakteristiky,

• přírodních a estetických hodnot,

stejně jako do znaků a hodnot vyjmenovaných v § 12 zákona, tedy do:

• významných krajinných prvků (VKP),

• zvláště chráněných území (ZCHÚ),

• kulturních dominant,

• harmonického měřítka a vztahů.

Konfliktnost zásahů je dána intenzitou zásahů do jednotlivých znaků KR, významem, projevem a cenností těchto znaků.

Aktuální hodnocení (posouzení zásahu do KR)  může být :

• součástí přípravné dokumentace (studie) záměru jako podklad ke konzultacím nebo k vydání stanoviska příslušného orgánu,

• součástí projektové dokumentace předkládané do územního nebo stavebního řízení,

• přílohou dokumentace pro řízení o zásahu do krajinného rázu dle § 12 zák. č. 114/1992 Sb.,

• součástí nebo samostatnou přílohou dokumentace hodnocení vlivů na životní prostředí dle zák. č. 100/2001 Sb.

Výsledky aktuálního posuzování představují pro orgány ochrany přírody odborné podklady pro koncepční práci nebo pro rozhodování v konkrétních případech. Orgán se může  (ale nemusí) se závěry a argumentací hodnocení ztotožnit a  tuto argumentaci může využít v odůvodnění svého rozhodnutí stejně jako argumentaci vycházející z jiných odborných pramenů. Hodnocení není samo o sobě závazné a návrh podmínek nebo ochranných opatření v něm uvedených nemá povahu regulativů

Celkové vyhodnocení vlivů a objektivizace výsledků
V závěru je možno vyhodnotit četnost identifikovaných znaků a hodnot, jejich projev, význam, cennost, ale též míru vlivu navrhovaného záměru. Tyto zjištěné skutečnosti jsou dostatečným materiálem k závěrečnému verdiktu o únosnosti či neúnosnosti navrhovaného záměru z hlediska ochrany KR.  Výsledky hodnocení je možno objektivizovat  jejich přehodnocením přizvanými nezávislými experty – tzv. anketou expertů. Na základě podkladů z provedeného hodnocení se experti vyslovují ke klíčovým otázkám, zejména k identifikaci znaků a hodnot a k ocenění jejich významu a dále k míře vlivu navrhovaného záměru na znaky a hodnoty KR.

II. Metodika „MÍCHAL & LÖW“

MÍCHAL, I., LÖW, J. (2003): Krajinný ráz. Lesnická práce. Praha
Publikace se zabývá teoretickými východisky hodnocení krajinného rázu, působícími přírodními, kulturními a historickými rámci vývoje české a moravské krajiny . Závěrem je shrnutí metodických principů ochrany krajinného rázu.

Kde přednostně chránit krajinný ráz?

• Tam, kde je zvlášť dobře dochován – obecně je to tam, kde se současný způsob života příliš neliší od minulosti.

• Tam, kde je i pro dnešní způsob života dochovaný krajinný ráz předností nebo kde mu nepřekáží – tam, kde je předpokladem cestovního ruchu či bydlení, nemusí překážet v lesních krajinách.

• Tam, kde se vyskytuje jinak vzácná oblast krajinného rázu – i když v některých oblastech zůstávají pouze poslední relikty, obecně by krajinný ráz žádné z významných oblastí neměl být zcela zrušen a zapomenut.

• Tam, kde si ochranu krajinného rázu přejí místní občané – to bývá zejména na venkově, kde povědomí o sounáležitosti lidí a jejich krajiny je dosud silné.

Jak přísně chránit krajinný ráz?
Stupeň ochrany krajinného rázu je dán kombinací míry zachovalosti krajinného rázu (včetně náročnosti obnovy typických znaků nedochovaných) a vhodnosti jeho ochrany z hlediska ostatních dlouhodobých zájmů společnosti.  Je základním nástrojem diferencované ochrany krajinného rázu.

1. Nejvyšší ochrana KR (I. stupeň ochrany) – nejpřísněji chráněné zóny NP a CHKO.

Tento stupeň znamená, že musí být chráněny všechny typické znaky dané oblasti krajinného rázu – dominantní, hlavní i doplňující; proto má tento přístup výrazně konzervační povahu.

2. Vysoká ochrana KR (II. stupeň ochrany) - zejména přírodní parky a okrajové části NP a CHKO a registrované VKP.

Zvýšenou ochranu KR vyžadují například i krajinné a sídelní památkové zóny, ochranná pásma kulturních památek.
Tento stupeň ochrany znamená, že musí být přísně chráněny typické znaky dominantní a hlavní; některé doplňující znaky bránící současnému životu v krajině lze operativně i pominout.
Má také výrazně konzervační povahu, připouští však na základě konsensu již určité změny KR

3. Nadprůměrná ochrana KR (III. stupeň ochrany) - místa s částečně dochovaným krajinným rázem, zabezpečuje ji orgán ochrany přírody z jiných zájmů, vyplývajících z územního konsensu.

Chráníme pouze dominantní znaky, některé hlavní typické znaky v případě, že brání rozvoji území je možné pominout.
Tvorba krajiny je v rovnováze s ochranou dochovaných hodnot.

4. Základní ochrana KR (IV. stupeň ochrany)
Zde je třeba stanovit celospolečenské minimum ochrany těch hodnot, které bude vždy požadováno,ale nikdy překračováno.
Chrání se dominantní typické znaky, zcela zde převažuje tvorba krajinného rázu nad jeho ochranou a chráněné znaky pouze vymezují široké rámce pro tvorbu.

5. Bez ochrany KR (V. stupeň ochrany)
Území, kde krajinný ráz není dochován, nebo je nutné je z jiných obecně přijatých celospolečenských hledisek změnit.
Znamená to nezávislou tvorbu krajiny nové, předmětem ochrany mohou být pouze izolované a vzácně dochované krajinné prvky, nikoli ráz celé krajiny.

Principy ochrany krajinného rázu
Metodické doporučení vychází ze zákonem vyjádřeného záměru, aby orgány přírody chránily nejen zvláště chráněná území a vyjmenované druhy rostlin a živočichů, ale aktivně přispívaly k péči o celé území beze zbytku, zejména z hlediska zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich estetických a přírodních hodnot.
Nezbytný je vstupní celoplošný podklad pro preventivní ochranu krajiny v podobě, která stanoví určité základní rámce expertního posuzování jedinečných případů, aniž by tímto podkladem bylo vlastní expertní posuzování neúměrně omezováno.

Principy a proces hodnocení krajinného rázu
Hodnocení je více zaměřené na hodnocení vlivu konkrétních záměrů na krajinný ráz, nicméně základní principy se dají převzít i pro preventivní hodnocení. Je třeba určit místa a oblasti krajinného rázu a v nich hodnoty krajinného rázu, u kterých bude stanoven význam a následně stanoveny principy ochrany.
Hodnocení vychází:

• ze základních pojmů hodnocení krajinného rázu, uvedených v §12 zákona č. 114/1992 Sb. a dalších pojmů

• z nutných a dostupných podkladů

• z vlastních terénních průzkumů zpracovatele (a z obrazové dokumentace vlivu zásahu)

Fáze hodnocení:
1) Vymezit širší krajinný prostor dotčený ve vizuálních vztazích vlivem navrhovaného zásahu.

2) Vymezit dílčí krajinné prostory, místa krajinného rázu, která bezprostředně souvisejí s hodnoceným zásahem.

3) V dotčeném prostoru a místech krajinného rázu do něj spadajících identifikovat přírodní, kulturní a historické, eventuelně i další (estetické) hodnoty spoluurčující krajinný ráz, a to dle charakteristik ve smyslu §12 zákona. Tyto hodnoty pro každé dotčené místo krajinného rázu popsat a stanovit, zda se jedná o hodnoty z hlediska krajinného rázu:

• pozitivní či negativní

• určující, významné či doplňkové

• běžné či jedinečné.

Půjde zejména o VKP a zvláště chráněná území (v kompetenci ochranářů), kulturní dominanty a nemovité památky (v kompetenci památkářů) a harmonické měřítko a harmonické vztahy v krajině (náplň činnosti územních plánovačů, architektů, krajinářů a urbanistů).
Určující je význam takového prvku nebo vztahu, jehož zastoupení je dominantní, rozhodujícím způsobem určuje krajinný ráz oblasti nebo místa, a jehož narušením či odstraněním by došlo ke kvalitativní změně i v místě krajinného rázu.

Vysokou přírodní hodnotu mají krajiny:

• s vysokou mírou přirozenosti aktuální vegetace

• s vysokou biologickou rozmanitostí

• s harmonickou interakcí mezi ekosystémy (včetně ekosystémů přetvořených lidskou činností)

• s členitou geomorfologií a výraznými přírodními dominantami.

4) Posouzení, zda a s jakou intenzitou se vlivy posuzovaného zásahu mohou dotýkat hodnot krajinného rázu.
Bude stanoveno, zda se jedná o ovlivnění silné, slabé nebo žádné.
Zásah, který by určující pozitivní krajinné prvky anebo vztahy narušil nebo zcela změnil, je s ochranou krajinného rázu v rozporu.

5) Souborné vyhodnocení zásahu do krajinného rázu, včetně doporučení povolení či zamítnutí záměru, případně návrh opatření, která by minimalizovala negativní ovlivnění krajinného rázu zásahem.

MANA, Vladimír. 2007, Krajinný ráz - poznámky a náměty k jeho hodnocení a k posuzování vlivu záměrů
VOREL, I. a kol. 2004: Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz