Legislativní ošetření rekreačního využívání krajiny obecně souvisí s využíváním krajinného prostoru. Je proto vázáno zejména ustanovení týkající se rozvoje rekreačních zařízení. V tomto ohledu je významným předpisem stavební zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny, vodní zákon, zákon o myslivosti či zákon o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA).
Dalším okruhem legislativních předpisů jsou právní normy ošetřující stav a provoz technických zařízení umožňujících rekreační utilizaci. To se týká např. Zákona drahách, zahrnujícího ustanovení týkající se lanovek a vleků.
Třetí oblastí jsou zejména normy týkající se zdraví lidí a bezpečnostní předpisy. Sem patří např. zákoník práce, vymezující minimální míru volného času či zákon o ochraně veřejného zdraví.
Hlavní zákony dotýkající se krajinné rekreologie a zejména rekreačního využití krajiny tedy jsou: