Vzájemné vlivy rekreace a prostředí a jejich řešení

Rekreační využívání krajiny sebou zcela logicky přináší i zpětné ovlivnění krajiny rekreací a činnostmi s ní spojenými. Ty se mohou projevovat jak na jednotlivých prvcích krajinné struktury, tak i sociologii místních obyvatel. Tyto vlivy můžeme rovněž členit na pozitivní a negativní. Musíme však dodat, že toto hledisko odráží aktuální společenský a vědní pohled na krajinu. Pozitivní aspekty vlivu rekreace na prostředí nejsou tak časté a intenzivní a na první pohled patrné jako vlivy negativní. Přesto je rovněž nelze pominout.

Metody studia vlivů rekreace na chráněná území

Problematikou vlivů rekreace na chráněná území a ekosystémy se zabývá řada významných akademických, vládních i mezivládních institucí v zahraničí i ČR. Jedním z prvních přístupů byla metoda limitů přijatelné změny (LAC – The Limits of Acceptable Change) vyvinutá v 80. letech 20. stol. Byla navržena jako komplexní řešení managementu návštěvnosti ve velkých chráněných územích. (McCool 1994). O několik let později byla Správou národních parků v USA rozvinuta komplexnější metodika VIM (The Visitor Impact Management). Tento přístup se více soustředí na dopady pobytu návštěvníků v chráněných územích (Farrell, Marion 2002). Na tento přístup pak navázala metoda VERP (The Visitor Experience and Resource Protection), která zdůrazňuje význam poslání národního parku a cílů jeho managementu. Klíčovým prvkem této metody je zapojení veřejnosti do rozhodování v průběhu celého procesu a definice vhodných indikátorů (Kol. 1997). Z metod vyvinutých mimo USA se v praxi běžně používá australský Managementový model turistické optimalizace (TOMM – Tourism Optimalization Management Model). Soustřeďuje se na komplexitu turistických destinací. Zahrnuje i soukromé podnikání v chráněných územích. (TOMM 2000).  Z hlediska zahraničních přístupů a zkušeností je cenným zdrojem informací rovněž cyklus mezinárodních vědeckých konferencí Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas.
Z dalších prací lze uvést např. práce Barančoka (2006), řešící mj. vlivy turismu na stezky v Belianských Tatrách, či Jančové (2010), hodnotící turistiku jako stresový faktor lesních ekosystémů v NPR Prielom Hornádu v NP Slovenský raj.
Problematikou turismu v chráněných územích v České republice se od roku 1997 soustavně zabývá Ústav pro životní prostředí PřF UK v Praze. Autorem mnoha expertíz pro národní parky v ČR (vč. NP České Švýcarsko a NPCHKO Šumava) a expertem na problematiku trvale udržitelného turismu a jeho monitoringu je RNDr. Martin Čihař, CSc. Daná problematika je v posledních letech sledována prostřednictvím dílčích tematických studií zadávaných MŽP a dále pak v podobě grantu VaV č. SP/4i2/40/08 „Systém indikátorů a monitorovací program sledování a hodnocení dlouhodobých environmentálních, sociálních a ekonomických změn v národních parcích a biosférických rezervacích České republiky“.
Metoda, vyvinutá v rámci projektu, využívá sady indikátorů, které umožňují sledování socio-environmentálních dat a mapování sociologického prostředí. Na základě těchto dat se pokouší mapovat, kvantifikovat a hodnotit vybrané parametry, jejich dynamiku a trendy.

 


 

 

Evropská charta pro udržitelný cestovní ruch v chráněných oblastech

 

Evropská charta pro udržitelný cestovní ruch v chráněných oblastech odráží celosvětové a evropské priority, jak jsou vyjádřeny v doporučení Agendy 21 přijaté na Summitu Země   v Rio de Janeiro v roce 1992 a jak je začlenila Evropská unie do svého 6. akčního programu pro životní prostředí a Strategie trvale udržitelného rozvoje.  Charta patří do Federace EUROPARC, střechové organizace chráněných oblastí v Evropě.  Byla vypracována evropskou skupinou zastupující chráněné oblasti, průmysl cestovního ruchu a jeho partnery pod střechou EUROPARC a staví na doporučeních studie EUROPARC z roku 1993 „Máme je k smrti rádi? Udržitelný cestovní ruch v evropských přírodních a národních parcích".  Charta byla jednou z priorit definovaných v akčním programu  Světové unie ochrany přírody pro chráněné oblasti v Evropě, „Parky pro život“ (1994).  Rostoucí důležitost rozvoje udržitelného cestovního ruchu v oblasti mezinárodního zájmu byla zdůrazněna nedávným vypracováním „Mezinárodních pokynů pro udržitelný cestovní ruch“ v rámci Úmluvy o biologické diverzitě.  Evropská charta přímo řeší klíčové zásady těchto mezinárodních směrnic a představuje praktický nástroj pro jejich realizaci na regionální úrovni chráněných oblastí.

 

 

 

Základní cíle Evropské charty udržitelného cestovního ruchu jsou:

 

  • Zvýšit povědomí a podporu pro evropské chráněné oblasti jakožto základní část našeho dědictví, která by měla být chráněna a jíž by se měly těšit současné a budoucí generace.

 

  • Zlepšit udržitelný rozvoj a řízení cestovního ruchu v chráněných oblastech, které bere v úvahu potřeby životního prostředí, místních obyvatel, místních podniků a návštěvníků.
  • Propagace realizace koncepce udržitelného rozvoje, tj., „rozvoj, který splňuje potřeby současných generací, aniž by narušoval schopnost příštích generací uspokojit vlastní potřeby“. Tato forma rozvoje zahrnuje ochranu zdrojů pro budoucí generace, schůdný ekonomický rozvoj a spravedlivý sociální rozvoj.

 

Charta odráží přání orgánů spravujících chráněné oblasti, místních zainteresovaných osob a představitelů podnikání v cestovním ruchu na podpoře a povzbuzování cestovního ruchu, který je v souladu se zásadami udržitelného rozvoje.

Zavazuje signatáře realizovat místní strategii pro udržitelný cestovní ruch definovaný jako: „jakákoliv forma rozvoje cestovního ruchu, řízení nebo činnosti, která zajišťuje dlouhodobou ochranu a uchování přírodních, kulturních a sociálních zdrojů a přispívá pozitivním a spravedlivým způsobem k hospodářskému rozvoji a blahobytu jednotlivců žijících, pracujících nebo přebývajících v chráněných oblastech“.

Pro zavedení této formy cestovního ruchu do praxe je nezbytné přijmout globální pohled na cestovní ruch v chráněné oblasti a okolí pro zapojení do procesu širokých konzultací a posílení pozitivních vazeb mezi cestovním ruchem a ostatními ekonomickými odvětvími v oblasti.

Konečně cílem tohoto typu cestovního ruchu je reagovat na očekávání evropských návštěvníků tím, že cestování bude mít opět význam a smysl, poskytne jim čas na zkoumání a setkávání se s jinými lidmi a pro získání zkušeností tím, že dají něco ze sebe samých.

 

Charta vyžaduje řešení následujících klíčových záležitostí:

  • Ochrana a rozvoj přírodního a kulturního dědictví
  • Zlepšení kvality turistických zážitků.
  • Zvyšování povědomí veřejnosti
  • Rozvoj cestovního ruchu specifického pro danou oblast
  • Školení
  • Ochrana a podpora kvality života pro místní obyvatele
  • Sociální a ekonomický rozvoj
  • Kontrola počtu turistů

Kompletní znění charty si můžete přečíst zde.

Propojení Evropské charty a Úmluvy o biologické rozmanitosti naleznete zde.

 

 


 

Pozitivní vlivy ve vztahu rekreace - prostředí

  • Citlivě navržená rekreační infrastruktura může přispět ke geniu loci lokality. Typickým příkladem jsou stezky v pískovcových sklaních městech

 

 


 

Negativní vlivy ve vztahu rekreace - prostředí

Motorismus

 

Podrobně se problematikou nelegálního motorismu v přírodním prostředí zabývájí stránky www.zakaz-vjezdu.cz.

Vandalismus

Neopatrnost a nedodržování návštěvního řádu

Příkladem dopadů neopatrnosti a nedodržování návštěvního řádu je spáleniště pod Mariánskou vyhlídkou. Tu zapálila skupina mladíků, která v ní při přenocování rozdělala oheň. Hořící konstrukce se pak zřítila do lesa pod skalami a zapálila jej. I přes vzniklé škody však lze konstatovat, že  můžeme vysledovat sekundární pozitivní vliv v podobě přirozené obnovy lesního porostu. Ten je však dán tím, že se požár podařilo lokalizovat a nevznikly podstatně větší škody na životech i majetku.


Neřízená výstavba rekreačních objektů na pozemcích určených k plnění funkcí lesů a v maloplošných zvláště chráněných územích

 


Stavby v krajině...aneb tohle by Svěrák ve Vesničce nemaloval

Níže uvedená ukázka na horní fotografii nekazí celkový dojem z lokality. Problematická je především zahrádkářská úprava, mající charakter cizorodého prvku a napomáhající šíření nepůvodních druhů (škumpa) do okolních porostů