Invazní a neofytní druhy a jejich management

 

Invazní druhy - rostliny

 

 

Invazních druhů v naší květeně je asi 6,6% (ze 4200). Invazní druhy mají silný sklon šířit se do přirozených - polopřirozených společenstev a nakonec ve vegetaci převládnout; jde o druhy konkurenčně velmi silné s vysokou rozmnožovací a rozšiřovací schopností; většina pochází z období 19. a 20. stol.

Invaze má svůj vývoj: od jednotlivých rostlin na ruderálních stanovištích a polních okrajích po vstup do přirozených a polopřirozených společenstev; jen 10% z nich je schopno tuto vegetaci přeměnit na téměř monokultury a potlačit domácí druhy ---měnit podmínky prostředí.

Důsledky: ochuzování o citlivější i méně citlivé druhy společenstev - snižování biodiverzity a potlačování původních druhů.

Proti jednotlivým druhům je nutno velmi dobře zvážit použitou strategii  - lhostejnost a nedůslednost se nevyplácí; plošné použití herbicidů ve ZCHÚ může mít tragické následky.

V ČR v současnosti 90 druhů invazních, z toho 31 je vyloženě nebezpečných a může způsobovat ekonomické ztráty.

Vedle snižování biodiverzity je to tím snižování diverzity fauny a vliv na člověka. Ppokles turistiky, neesteticky působící monocenozy, zdravotní nebezpečí, podpora povodňových vln narušeném stability břehů a následné zanášení zeminou; narušování genomu = genetická eroze příbuzných druhů = introgresívní hybridizace (Epilobium ciliatum, Populus canadensis).

 

Základní výskyt:

Invazní druhy jsou nejvíce zastoupeny na mezofilních biotopech a člověkem silně ovlivněných.

Mezofilní - zde není nutná velká ekologická adaptace.

Nejčastější transportní dráhy šíření-koridory (silnice, železnice, cesty, dovoz obilí, bavlny), šíření vodními toky a proti tokům + břehové porosty bez údržby, lokální centrum při postupu krajinou.

Města – tepelné ostrovy pro existenci a rozmnož náročných druhů.

 

Cíle omezování invazních druhů:

1. ochrana hodnotných (biologicky, ekonomicky) společenstev před negativním působením invazních druhů,

2. zabránění šíření druhu (zásah musí být systémový - pokud v ZCHÚ druh zlikvidován a v okolí existuje zdroj, je naše snaha marná).

Přístupy k omezení invazních druhu (s rostoucím okamžitými náklady roste i účinnost postupu):

Eradikace – totální zničení všech populací invazního druhu a všech jeho částí schopných rozmnožení; druh se může opět na stanoviště dostat jen novým zavlečením

Kontrola – omezení výskytu druhu, likvidace okrajových populací= centra dalšího šíření, menší náklady ale dlouhodobé; plochy kontrolovat a případně zasáhnout

Potlačení – zabránění dalšímu šíření=konzervace stávajícího stavu, zabráněno druhu pronikat na další biotopy; dlouhodobý proces se stálou kontrolou.

Pro všechny způsoby platí: nejen vyhubit druh na dané ploše, ale zabránit opětovné migraci na ošetřené plochy (odstranit i lokální centra).

 

Regionální nebezpečnost invazních druhů - závislá na jejich ekologických nárocích nebo toleranci vůči stanovišti (příklady):

Teplé oblasti: Helianthus tuberosus, Aster sp.div., Rudbeckia laciniata; města v teplejších oblastech: Ailanthus

Podhorské lesy: Telekia speciosa

Teplomilné, suchomilné křoviny a trávníky: Mahonia aquifolium, Lycium barbarum, Robinia

Doprovodná vegetace toků: Reynoutria, Acer negundo, Solidago gigantea, Impatiens glandulifera

Podrost listnatých, smíšených i jehličnatých lesů: Impatiens parviflora

5 nejrozšířenějších invazních druhů – dobře propracovány regulační postupy: Reynoutria japonica, R. sachalinensis, R. bohemica, Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera

Pyšek, P., Sádlo, J., Mandák, B.: Catalogue of alien plants of the Czech Republic. – Preslia 74: 97-186 (2002).

 

Kompletní přehled nepůvodních (člověkem zavlečených, adventivních) druhů české flóry, které se vyskytují či v minulosti vyskytovaly ve volné přírodě, doplněný o jejich základní biologické, ekologické a fytogeografické charakteristiky. Adventivní flóra ČR obsahuje celkem 1378 taxonů patřících do 542 rodů a 99 čeledí; z toho je 184 kříženců nebo hybridogenních taxonů. Podíl zavlečených taxonů na flóře ČR činí 33,4 %. Flora obsahuje 332 archeofytů a 1046 neofytů; 892 taxonů je považováno za náhodně se vyskytující, 397 za naturalizované a 90 za invazní. Z celkového počtu 1046 neofytů došlo k naturalizaci u 229 druhů (21,9 %) a z nich je 69 invazních (tj. 6,6 % z celkového počtu introdukcí). Naopak 231 náhodně se vyskytnuvších neofytů z flóry vymizelo. Česká republika se tak po Velké Británii stala druhou evropskou zemí, která disponuje podobnými daty. Při práci na katalogu byla vytvořena databáze, která je průběžně doplňována a aktualizována. Informace v práci obsažené lze využít k analýzám vlastností zavlékaných druhů a v ochraně přírody při managementu a kontrole invazních rostlin. V zemědělství lze využít soustředěné údaje k hodnocení rizik zavlékaných plevelných druhů, možnosti rezervoáru chorob a rizik křížení s plodinami (při hodnocení možnosti úniků GMO).

Přehled invazních druhů rostlin v České republice naleznete na adrese: http://www.ibot.cas.cz/preslia/P022CPys.pdf

 

Rostlinné invaze – druhy

Rod Fallopia (Reynoutria) křídlatka, Polygonaceae

Fallopia (Reynoutria) japonica – křídlatka japonská

Reynoutria japonica

Japonsko, Severní a Jižní Korea, Taiwan, Čína, v domovině až do nadmořské výšky 4000 m

Zplanění z výsadeb v zahradách a parcích, v Evropě od r. 1825. Pěstována jako okrasná trvalka (solitéra n. skupiny). Lodyhy 1,5-2,5 m vys., vytvářející husté trsy, krátké podz. výběžky

Čepel listová široce vejčitá, 5-12 x 4-10 cm velká, na vrcholu zúžená do špičky, na bázi kolmo uťatá, tuhá, pevná. Květy bílé, úžlabní květenství delší než přilehlý řapík listu

Křídla okvětí po plodní stopce nesbíhavá n. jen úzce sbíhavá.

U nás se vyskytuje téměř ve všech fytogeografických okresech, zejména v mezofytiku, od nížiny do podhůří, max. 900 m, Krušné hory. V ČR var. japonica (v. hojná) a var. compacta (v. vzácná, trsy do 1,2 m vys., velmi husté).

Břehy vodních toků, podél komunikací = náspy silnic, žel. tratí, místa narušená lidskou činností, skládky, rumiště, opuštěné plochy, u zdí, okraje vlhkých křovin, často tvoří rozsáhlé porosty

Rozmnožování úlomky oddenku nebo regenerací částí lodyh, zralé plody téměř netvoří, u nás jen samičí rostliny.

Velmi rychlý růst biomasy, dokonale zastíní povrch půdy a bylinné patro, zaplní svrchní vrstvy půdy oddenky a kořeny, výborná regenerační schopnost: 4,4 g oddenku stačí k vytvoření nové rostliny.

Fallopia (Reynoutria) sachalinensis – křídlatka sachalinská

Jižní Sachalin, Kurilské ostrovy, severní Japonsko (Hokaido, Honšú). Zplanění z výsadeb v zahradách a parcích, v Evropě pěstována jako okrasná trvalka (solitéra n. skupiny) od r. 1869. Významná dekorativní krycí rostlina, působivá ve velkých porostech.

Mladé rostliny (do 1 m výšky) mohou být zkrmovány  - obrovské množství biomasy. Lodyhy 2,5-4 m vys., v řídkých trsech až porostech, čepel listová podlouhle vejčitá, 20-30 x 10-15 cm velká, na vrcholu tupá n. tupě špičatá, měkká, jakoby uvadající - špičkou převislá, na bázi srdčitá, květy zelenavě bílé, úžlabní květenství zdéli řapíku, křídla okvětí po květní stopce sbíhavá.

V ČR roztroušeně zplaněná od nížin do podhůří, vzácně v horských polohách; daleko hojnější v severní polovině státu; vyšší afinita k vlhčímu a chladnějšímu klimatu. V ČR místy zcela chybí na rozdíl od předešlého druhu; maximum 760 m, Ramzová, Hrubý Jeseník.

Rozmnožování především úlomky oddenku, u nás rostliny jednopohlavné i oboupohlavné. Na jedné rostlině mohou být jak jednopohlavné, tak oboupohlavné květy n. květy jsou morfologicky oboupohlavné, ale funkčně jednopohlavné. Zralé plody se u nás nevytvářejí, pokud jen výjimečně, produkují sterilní rostliny. Břehy vodních toků, okraje lužních lesů, vlhkých křovin, pustá místa v okolí lidských sídlišť.

Reynoutria sachalinensis

Fallopia (Reynoutria) x bohemica (R. japonica x R. sachalinensis) – křídlatka česká

Kříženec popsán podle rostlin od obce Běloves u Náchoda v r. 1983. Ve znacích, zvl. na listech, kříženec stojící uprostřed mezi rodičovskými druhy, ale r. se mohou častěji podobat R. japonica n. R. japonica s většími prodlouženými listy. Nezaměnit se samčími r. R. sachalinensis, které jsou podobné, ale mají jen samčí květy, které po odkvětu opadávají. Velmi zřídka jsou r. plodné. Roste jak mezi oběma rodičovskými druhy, tak samostatně. Na lokalitách s rodičovskými druhy je postupně vytlačuje.

Diagnosticky významné znaky křídlatek:

výška rostlin, kompaktnost trsů - polykormonů, existence a délka podzemních výběžků, délka x šířka čepele, tvar báze čepele, prezence chlupů na rubu listu (v blízkosti hlavní žilky), charakter těchto chlupů, tvar příčného průřezu řapíku listu, charakter květenství, šířka křídla okvětí.

Problematika rozmnožování křídlatek na našem území

  • u nás pouze samičí rostliny!
  • opylení pylem Fallopia aubertii – opletka čínská
  • pokud dozrávají plody - z nich hybridní sterilní rostliny
  • většina vznikajících plodů nedozrává, opadává, zničeny prvními mrazy
  • pohlavní rozmnožování velmi omezené
  • hlavní způsob rozmnožování: vegetativní - úlomky oddenku a částmi lodyh, které jsou schopny zakořenit.


Netýkavky – Balsaminaceae

Impatiens glandulifera - netýkavka žláznatá

Mohutná jednoletá lysá bylina s výraznými uzly na stonku. Celá r. voní ovocem (n. pižmem). Koř. systém mohutný, složený z adv kořenů z uzlů na bázi lodyhy. Lodyha šťavnatá, až 3 m vys., dutá, až 5 cm v průměru.

Listy vstřícné, řapíkaté, vejčitě kopinaté až podlouhle kopinaté,  6-30 x 6-10 cm velké, špičaté, na bázi klínovité, na bázi čepele žlázky. Květy velké, v 2 - 20květých úžlabních hroznech v horní části lodyhy, 2,5-5 cm dl., světle růžové (bílé)-červenofialové, 5četné, přední korunní lístek vějířovitý, zadní a postranní páry srostlé, výrazný zelený vakovitý kalich. Plod vřetenovitá tobolka, 22-32 mm dl., tmavě zelená se světlými hranami, náhle pukající 5 zkrucujícími se chlopněmi s 5-20 semeny, semena 4,5-6 mm dl. černohnědá se světle skvrnitá.

Impatiens glandulifera

Původ: temperátní region západního Himálaje, 1800-3000 m n.m.

V Evropě pěstována od r. 1839 (Anglie) jako rychle rostoucí letnička, okrasná velkými růžovými květy, postupně ze zahrádek a parků zplaněla do přírody a volné krajiny. Pěstována také jako nektarodárná rostlina. U nás doložen údaj o pěstování na Červeném Hrádku u Jirkova 1846, poprvé však zaznamenáno jeho šíření v r. 1896 a r. 1903 na břehu Jizery, ve stejné době začíná zplaňovat podél ř. Svitavy a Moravy.

V současnosti zcela zdomácnělý druh, intenzivně se šířící od 50. let minulého století, tvořící mohutné porosty na březích řek, potoků i rybníků, vzácně i jako plevel na zaplavovaných polích.

Převažující vazba na vodou a živinami dostatečně zásobené půdy. Přechodně na místech mimo vodní toky: na rumištích, opuštěných plochách, hřbitovech, u plotů zahrad, na překladištích říční dopravy apod. Od choulostivé letničky k odolným a invazním populacím; přesto je to r. citlivá na nízké teploty, poslední a první mrazík ji spolehlivě likviduje.

Rozšíření: od nížin do submontánního stupně, max. 830 m Malá Úpa, Krkonoše. Výskyt téměř na celém území ČR, chybí v horských oblastech a v některých územích bez větších řek.

Detaily biologie druhu:

vlhké, živinami bohatá stanoviště a polostín – pobřežní porosty řek, malá konkurence domácích druhů, květy cizosprašné, opylení čmeláky, pukající tobolky vystřelují semena až 4 m daleko (autochorie)

+ speciální typ hydrochorie - semena jsou těžší než voda, jsou plavena se zrnky písku, při vyšší vodě se dostávají mimo břeh řeky; šíření proti proudu toků!

+ lepivý povrch semen-přenos na peří ptáků proti proudu řek a potoků, především však autochorie

1 rostlina může produkovat až 5000 semen, klíčí především na jaře (květen), ale i po celé veg období, klíčivost až 6 let, po vysetí klíčí do 8 dnů, velmi silná schopnost konkurence vůči okolním rostlinám, množství biomasy

dosahuje své výšky velmi rychle = pozdě klíčí, ale v. rychle narůstá, dlouho kvete a opakovaně plodí, semena dokličují ještě na konci léta, snáší i relativně stinná stanoviště.

Heracleum mantegazzianum – bolševník velkolepý, Apiaceae

Mohutná dvouletá (krátkověká) monokarpická bylina až 3 m vysoká. Přízemní listy až 120 cm vysoké a 50-100 cm dlouhé. Květy v mohutných složených okolících, terminální až 50 cm v prům.

Plod dvounažka, rozmnožování převážně generativní.

Rostlina obsahuje fotosensibilní furanokumariny  - po ozáření popáleniny až 2.st.

Heracleum mantegazzianum

Druh pochází z Kavkazu, ze středního horského pásma, roste na horských loukách.

Upřednostňuje subatlantské klima střední a západní Evropy, subkontinentální polohy špatně snáší

Původně u nás vysazován jako dekorativní soliterní (trvalka), dále nektarodárná r.,   do bažantnic jako kryt před dravými ptáky.

Nejprve vysazen v západních Čechách (Lázně Kynžvart a další zámecké parky) v druhé ½ 19.stol. - v současnosti velmi hojný např. v CHKO Slavkovský les

Agresivní invazní druh, zcela měnící původní druhovou skladbu společenstva, tvoří často monodominantní porosty.

Solidago – celík, Asteraceae

Vysoké (100-150 cm) vytrvalé byliny vytrvávající oddenkem, s bohatou latou drobných žlutých úborů, květ VIII-IX. Snadné rozšiřování drobnými nažkami s chmýrem; na lokalitách snadné vegetativní rozm. výběžky oddenku. Původní v Severní Americe, u nás pěstovány jako okrasné trvalky a medonosné rostliny.

Intenzivní šíření ze zahrádek a parků, místy na postagrárních ladech monodominantní porosty, snižování diverzity v travinobylinných společenstvech.

Agresivní invazní, konkurenčně silné druhy.

Calamagrostis epigejos - třtina křovištní

Ekologicky velmi silně plastický druh – půdy písčité-jílovité, živinami bohaté-zcela oligotrofní, dystrofní, podmáčené i suché, od nížin do 600m hojná.

Vynikající strategie generativního i vegetativního rozmnožování – množství drobných obilek s chmýrem; obrovské množství 10-40 cm dl. podzemních výběžků s velmi tvrdým hrotem.

Svojí špatně se rozkládající stařinou zamokřuje stanoviště, omezuje ostatní druhy, brání umělé i přirozené obnově lesa. Dnes – převaha nelesních stanovišť, vysoké % nelesních subxerofilních- mezofilních-hygromezofilních biotopů ZCHÚ zasaženo. Po spálení porostu nastává posílení vegetativního rozmnožování !!

Likvidace: polykormony séct na nízko alespoň 3x ročně, oslabování druhu především v době tvorby největší biomasy, nenechat rostlinu fruktifikovat!

 


Likvidace invazních druhů

 

Likvidace Fallopia (Reynoutria) - křídlatky

Biologicky – pastva zvířat, dobrá pícnina do 1 m výšky; škůdci křídlatky v ČR dosud nejsou!

Mechanicky – ruční trhání oddenků, vykopávání a vypalování oddenků, řezání a sečení stonků; vykopávání.

Chemicky – Roundup Biaktiv, Roundup Rapid, bodová aplikace; nejlépe plošný postřik v VII.-VIII. 6-10 l/ha/100-300 l vody; nejúčinnější 1. postřik při výšce 1 m rostlin, 2. postřik za 8-10 týdnů = VII.-VIII.

 

Likvidace Heracleum - bolševníku

1. mechanicky – vhodné pro jednotlivé rostliny a malé lokality

2. chemicky – zejména při plošném přemnožení; herbicidy,

Ad 1. sečení - je nejúčinnější ve fázi tvorby nezralých (zelených) plodů, kdy některé z posekaných rostlin, respektive rostlin s useknutým květenstvím, mohou uhynout celé, včetně podzemní části. Rostliny posečené ve fázi vrcholného rozkvětu, kdy se již ve vrcholovém okolíku začínají tvořit plody, zpravidla nemají dostatek zásobních látek na vytvoření náhradního květenství a většinou odumírají; v jiné fázi jen oslabování jedinců+obrůstání

  • přístupné plochy – kolové traktory a nesené nářadí cepové n. mulčovače
  • nepřístupné plochy – křovinořezy + ochranné pracovní pomůcky
  • vykopávání n. vyrývání – při malém počtu rostlin
  • agrotechnické zásahy – orba, rotavátorování + zásev luskovinoobilné směsky n. luční směsi
  • potlačení pastvou – ovce, skot, mladé rostliny, nedopustit diseminaci – víceletý pastevní cyklus + rozdupání rostlin

Ad 2. chemicky (použití herbicidů) – Roundup (účinná látka glyfosate), koncentrace roztoku 4%, plošný n. bodový postřik -- traktorový postřikovač, ruční zádový postřikovač, nízkoobjemový aplikátor, knotový aplikátor.

termíny: konec IV-V., V.-VI., VII.-VIII.

Vlastnosti přípravku Roundup umožňují likvidovat bolševník velkolepý včetně jeho kořenového systému a použití přípravku v pásmech hygienické ochrany, v chráněných územích a v těsné blízkosti vodních zdrojů.

Likvidace Impatiens – netýkavky

  • Ruční vytrhávání, opakovat 3 roky
  • Plošný postřik v nezbytně nutném případě – zachování ostatních druhů na ploše!
  • Jinak bodový aplikátor Roundupu – v MZCHÚ nelze jinak
  • Nejlépe kombinace mechanického a chemického způsobu likvidace.

 

Acer negundo

Asanace: likvidace motorovou pilou, menší exempláře křovinořezem

Vzhledem k pohlavně odlišeným jedincům je možné v 1. fázi vyřezat samičí exempláře pro zabránění dalšího šíření na lokalitě

Posléze pokračovat s postupnou totální likvidací na lokalitě

Postup: kácení, nátěr pařezů Roundup 40% (možno i neředěný)

Příp. výmladnost pařezů-monitoring, postupná likvidace bodovou aplikací 1x ročně během několika let; mimo to mechanická likvidace semenáčků vytrháváním ručně.

 

Robinia pseudacacia

Asanace: likvidace motorovou pilou, křovinořezem

Do 1(2) hodin použití roztokem 40% Roundupu, nátěr štětcem na pařezy, především na obvodu řezu  - dosud funkční cévy; příští den již bez úspěchu

Termín: (VII-) IX.-X.

Regulace: eliminace kořenových i pařezových výmladků  - křovinořez, ručně nůžky a pilečka 2x ročně ve veg období, nátěr řezných ran Roundup bodově (knotový aplikátor); doba likvidace 2-5 (-10 let)

Mimo ZCHÚ lze plošně 2x ročně 50% Roundup na výmladky (list)

 

Často špatně přístupné lokality – odklízení dřeva, hroubí i nehroubí, výjimečně pálit na RU místě na okraji ZCHÚ, ohniště likvidovat

- likvidace balením vysokých pařezů do igelitu - tepelný šok  - 15 let

-kroužkování kmenů.

 

Použití přípravku Roundup

Roundup Biaktiv, Roundup Rapid

A) Použití přípravku pro nátěr pařezů:

Ředění: přípravek s vodou v poměru 2:3 (=40% roztok). Přípravek ředíme nejlépe do plastikové nádoby, ze které budeme nátěr aplikovat.

Aplikace:

pokácíme určené stromy

pokud je pařez vysoký n. křivě seříznut, zarovnáme ho pilou tak, aby plocha byla vodorovná a přípravek nestékal k některému z okrajů

štětcem natíráme řezné plochy čerstvě pokáceného stromu; u větších průměrů se zaměříme především na obvodová pletiva

Natírání je vhodné provést dvakrát, druhý nátěr asi po 10 minutách po vsáknutí přípravku, vše nejpozději však do dvou hodin po skácení stromu.

Nejvhodnější termín aplikace: VII-X.

B) Použití knotového aplikátoru pro bodové ošetření na list výmladků akátu:

Ředění: Roundup : voda 1 : 1 (=50% roztok), ředění ve zvláštní nádobce z plastu nebo skla (nikoliv kovové). Pro lepší přehlednost při zásahu obarvíme roztok značkovací kapalinou dle návodu. Ředíme jen takové množství přípravku, o kterém předpokládáme, že ho spotřebujeme. Takto připravený roztok pak nalejeme do trubice aplikátoru. Uzávěr nedotahujeme příliš silně, bývá později problém ho odšroubovat.

Aplikace: Při delší trase na místo zásahu držíme aplikátor pracovní částí nahoru. Při vlastní aplikaci postupujeme tak, že potíráme zelené části rostlin, u výmladků dřevin musíme často potírat prudkým pohybem. Po ukončení aplikace zbytek tekutiny vylejeme do uzavíratelné láhve. Pracovní část aplikátoru je vhodné zabalit do plastového pouzdra nebo igelitového sáčku, aby nedošlo při přepravě k potřísnění oděvu apod. Značkovací kapalina se poměrně špatně smývá.

Pro oba druhy aplikace platí, že je nutné volit dobu zásahu tak, aby nejméně 2 hodiny po zásahu nepršelo - déšť by mohl přípravek smýt. Není vhodné provádět aplikaci za deště, po něm, či za rosy (Rapid ano)

Optimální doba aplikace je dopoledne za pěkného počasí.

 

Populus x canadensis

Likvidace motorovou pilou či křovinořezem, mladší ex pařezová výmladnost

Nátěr pařezů Roundup 50%

Příp. obrůstání - likvidace výhonů křovinořezem a nátěr Roundup.

 

 

Další invazní dřeviny = invazní neofyty (klasifikace dle Pyšek et al. 2002): Ailanthus altissima, Fraxinus pennsylvanica, Mahonia aquifolium, Lycium barbarum, Parthenocissus inserta, Pinus strobus, Padus serotina, Quercus rubra, Symphoricarpos albus, Syringa vulgaris

 

Článek - Invazní neofyty v krajině

 

BUČEK, A.: Invazní neofyty v krajině. Veronica. 2006, roč. 20, č. 2, s. 14

 

Invazní druhy - živočichové

 

Invaze živočichů v ČR – příklady

Varroa destructor – kleštík zhoubný

Drobný roztoč z Dálného východu napadající včelstva, kde vyvolává tzv. varroázu. Převozem včelstev byl zavlečen téměř po celém světě, v ČR se vyskytuje skoro celoplošně. Díky prevenci a tlumení se množství včelstev nakažených varroázou postupně snižuje, bohužel však již byly zaznamenány populace kleštíka rezistentní vůči některým přípravkům, což může do budoucna představovat další velkou hrozbu pro naše včelstva.

 

Plzák španělský (Arion lusitanicus)

Druh ze severní části Pyrenejského poloostrova, který byl do ČR patrně zavlečen s rostlinami. Obávaný „škůdce“ zahrádek, lokálně působí škody i v zemědělství. Invazi tohoto druhu již není možné zastavit, druh nadále bezděčně rozšiřuje člověk transportem rostlin a zeminy, v současnosti se již v přírodě šíří i na člověku nezávisle. Mezi přirozené predátory slimáků patří zejména ropuchy, ježci a čápi. Ropuchám vyhovují větší zahradní jezírka kde se rozmnožují, v kamenných zídkách poskládaných bez malty (nasucho) se mohou ukrývat a zimovat, vhodné je i část zahrady posekat jen zhruba dvakrát do roka. Tato opatření mají ostatně význam i pro další živočichy, kteří se živí slimáky. Ježkům lze ještě zbudovat zimoviště (např. z hromady větví překryté listím). Používání jedovatých granulí na slimáky nelze doporučovat, protože ježek který pozře přiotráveného plzáka získá negativní zkušenost a přestane je potom požírat.

 

Rak pruhovaný (Orconectes limosus)

Severoamerický druh záměrně dovezen a vysazen v Evropě. I nadále je rozšiřován rybáři nebo amatérskými potápěči, šíří se však již i nezávisle na člověku. Přenašeč račího moru, vůči kterému je sám na rozdíl od našeho původního raka říčního téměř imunní. Severoameričtí raci způsobují masové úhyny domácích raků přenosem račího moru, vůči němuž jsou sami imunní. Severoameričtí raci jsou známí svojí agresivitou, vysokou plodností, tolerancí k nekvalitním vodám. V zájmu ochrany domácích raků nemanipulujte a nepřispívejte k šíření severoamerických raků - týká se zejména rybářů a potápěčů.

 

Karas stříbřitý (Carassius gibelio)

Ryba původem z Východní Asie. Je vážnou hrozbou pro naše původní druhy ryb, kterým potravně i prostorově konkuruje, rovněž je možné, že se začne s některými našimi druhy křížit a tím znehodnotí jejich genofond. V některých lokalitách způsobují přemnožené populace karasa stříbřitého pokles produkce kapra.
Je žádoucí druh nadále nerozšiřovat a naopak ho začít likvidovat aktivním selektivním odlovem, pečlivým tříděním násad apod.

 

Norek americký (Mustela vison)

Lasicovitá šelma ze Severní Ameriky, záměrně (vypuštěním) i neúmyslně (únikem ze zajetí) rozšířena na mnoha místech v Euroasii. Výrazný potravní konkurent naší původní vydry a hranostaje, jeho výskyt ve volné přírodě má katastrofické důsledky (vedoucí až k úplné likvidaci) na přežívající populace našich raků, obojživelníků i plazů. Existence tohoto druhu v Evropě navíc zabraňuje návratu původního norka evropského, který byl na mnoha místech (včetně ČR) vyhuben člověkem. Norek americký je konkurent vyder a hranostajů, obávaný predátor a katastrofa pro domácí raky, užovku podplamatou, některé obojživelníky ap. Podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti je sice řazen mezi zavlečené druhy živočichů v přírodě nežádoucí, avšak k jeho usmrcování je oprávněna pouze myslivecká stráž.

 

Muflon (Ovis musimon)

Sudokopytník původem z Korsiky, který je nyní rozšířen na větší části ČR. Početní stavy výrazněji stoupají, což má na mnohých místech destrukční vliv na původní biotopy (zamezení přirozeného zmlazení stromového patra, nadměrné spásání bylinného patra lesů, konkurence našich původních druhů kopytníků apod. Optimálním řešením je alespoň částečná redukce početních stavů.

 

Přehled invazních druhů živočichů v České republice naleznete na adrese: http://www.sefrova.com/publication/sefrova_lastuvka_04.pdf